"A za jak dlouho se pak chceš vrátit do práce?" ptala jsem své těhotné kamarádky uprostřed rozhovoru.
Lůca je v pátém měsíci. Pracuje na živnosťák v nějaké zážitkové firmě pro děti.Na otázku mi nejprve odpoví úsměnem. A pak to upřesní.
"Ráda bych brzo. Chtěla bych pracovat už během mateřské..." Její práce jí umožňuje home office. " Ale to uvidím, co se nám narodí..."
Trošku mi poskočilo obočí.
"Tak víš co, když budeme mít dítě, které bude spolupracovat, tak bych pracovala co nejdřív. Když ne a budeme mít řvouna, který bude vyžadovat můj čas, tak si budeme muset počkat až povyroste a pak se do toho zase obuju."
Rozumná to žena.
Vzpommněla jsem si na tenhle rozhovor, když jsem na internetu narazila na následující video.
Mrkněte až do konce. Čím divnější vám to bude připadat, tím důležitější je závěrečná pointa...
(https://www.youtube.com/watch?v=3PKn0hL9aBs)
Oficiální text mého zdroje říká:
Zvíře není hračka, je to živý tvor. Jestliže si je přivedeme domů, bereme na sebe odpovědnost za jeho další život. Mnozí lidé však mají zato, že zvíře je věc. Když nám přestane vyhovovat, tak se jí prostě zbavíme. Ať už proto, že nás přestala bavit, způsobila škodu nebo nás ruší v práci.
Závěr výmluvně ukazuje, jaký vztah lidé ke zvířatům často mají. Možná je paralela mezi dítětem a psem dost drsná, ale promyslíme-li ji důkladně, půjde nám mráz po zádech. Nevyvíjí se někdy vztah k dětem po stejné trase? Není snad někdy lidské srdce tak okoralé, tak chladné, že jeho necitelnost nemá mezí?
Jak to napsal Saint Exupéry v Malém princi: „Jsi navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal“.
Zamysleme se nad lidskou odpovědností obecně a nad svou vlastní zvlášť …(http://www.pronaladu.cz/darek-video-pri-nemz-se-svira-srdce/)
I když si "zodpovědně" vybíráte plemeno nebo jen "z dobré vůle" zachraňujete voříška ať už z útulku, množírny či od sousedů, kterým se "spustila" fenka, vždycky je třeba mít na vědomí, že zvířata jsou živí tvorové. Nejde je naprogramovat jako hru. Budou si vymýšlet aktivity nebo naopak se udou chtít válet na slunci.
Existují líné borderky a aktivní labradoři. Můžete chtít veselého psa, který se bude chtít učit novým věcem a koupit si lenocha, přesto že PP nasvědčují něčemu jinému. A naopak můžete chtít labroše na zahradu, který bude zívat na sluníčko a nakonec vám z roztomilého, jako plyšového štěňátka může vyrůst magor, co aportuje květináče s babiččinými fuchsiemi...
Prostě nevíte, "co se narodí".
...ale na všechny varianty musí být majitel/rodič připraven.
Psi, koně, krávy, kočky, morčata, andulky... Lidi, děti i dospělí - a ty bych možná vyzdvihla... Se vším živým je strašné pořízení. Někdy více, někdy méně ale jo. Nikdy jim nevidíte do hlav ani do srdcí, když si je pouštíte do života.
A co s nima?
Nefňukejme, coby - kdyby. Improvizujme.
(Ne*erte choleriky a venčete své psy :D)
Neočekávejme, příliš neplánujme.
Přijímejme vlastnosti svého okolí. Obzvlášť, pokud jsme si jej sami zvolili.
(Tento článek není jen o zvířatech, i když přístup k nim byl primárním motivem, k jeho sepsání.)
Komentáře
Výborný článek, Kači. Je to přesně tak. Ta zodpovědnost je šílená, ale taky nádherná.
Díky, Adi :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.